Pokud bychom měli zvolit jednu oblast, která je na včelkách samotářkách nejzajímavější, byl by to asi způsob rozmnožování. Včelky možná potkáváme, jak létají z květu na květ, ale pojďme trochu prozkoumat to, co nám zůstává skryto, tedy jejich obydlí a to, co se v něm v průběhu roku odehrává.

Většina včel samotářek žije pouze jeden rok, od podzimu v komůrce jako vajíčko, larva a kukla, od jara pak volně jako dospělá včelka. Na jaře se sameček spáří se samičkou, oplodněná samička buduje komůrky, do kterých pak naklade vajíčka a připraví zásobu potravy. Většina druhů má jen jednoroční cyklus, takže dospělé včelky na podzim umírají a do jara přežívají jen včelí zárodky v komůrkách.

To je takový stručný a zjednodušený popis. Samozřejmě existují i druhy včelek, které mají tento životní cyklus trochu modifikovaný. I o nich si povíme. Příroda je velmi pestrá a nic není jednoznačné a přes šablonu, jak to máme my lidé rádi.

Příprava komůrky

Hnízdo včelky samotářky si můžete představit jako dutinku nebo soustavu chodbiček, do které včelka umisťuje plodové komůrky jednu za druhou. Když najde oplodněná včela vhodnou dutinu, skulinu nebo prostě základ pro hnízdo podle svých druhových preferencí, začne shánět materiál, ze kterého vytvoří v hnízdě komůrku. Poté, co je komůrka připravená, sbírá včelka nektar a pyl jako zásobu potravy, kterou shromáždí v komůrce. Do komůrky naklade vajíčko, komůrku uzavře a celý proces většinou opakuje, takže je za sebou v dutině několik komůrek pečlivě oddělených přepážkami. Pak se samička přesune k další dutině.

Každá včelka naklade za svůj život 20 až 30 vajíček, pro každé vajíčko musí vyrobit samostatnou komůrku se zásobou potravy potřebnou pro přežití, má tedy stále napilno.

Co se děje v komůrce

V uzavřené komůrce se během několika dní vylíhne z vajíčka larva, ta se živí připravenou potravou. Po nějaké době se larva zakuklí (stadium larvy trvá 5 až 10 týdnů) a z kukly se pak vyklube dospělá včelka, která vylétne do světa. Tento cyklus bývá jednoroční, existují ale i včelky, které takto vyvedou několik generací potomků během jedné sezóny.

Možná vás napadlo, jak je to s líhnutím, když do nejhlubší komůrky naklade samička vajíčko nejdříve a do komůrky u vchodu do dutinky až jako poslední. Příroda samozřejmě myslí i na takový “detail“. Tato zapeklitost má hned několik řešení.

Pokud se z nejspodnější komůrky líhnou dospělé včely jako první, musí se protlačit skrz přední komůrky kolem svých mladších sourozenců. V těchto mladších komůrkách jsou zatím ještě kukly nebo dokonce larvy. Včely se kolem nich musí opatrně protáhnout a prokousat se přepážkami, které pak za sebou zacelí.

Tato poměrně komplikovaná procedura se ale dá vyřešit i elegantněji. Některé včely totiž vytvářejí takzvaný postupný pořádek líhnutí. Do předních komůrek klade samička vajíčka samců, kteří mají rychle se vyvíjející larvy. I když jsou vajíčka kladena později, vylíhnou se dříve a uvolní tak cestu včelám ze zadních plodových komůrek. Geniální, že?

Zásobování plodové komůrky je u většiny včelek samotářek definitivní, to znamená, že po uzavření se musí zárodek spolehnout na připravenou porci potravy, larvy tedy nejsou krmeny průběžně, jak je tomu u včel medonosných.

Parazitické včelky

U některých druhů samotářských včel se jako životní strategie vyvinul tzv. hnízdní parazitismus, kdy samičky netvoří vlastní komůrky, ale kladou vajíčka do komůrek cizích včel. Obecně se tyto včelky označují jako parazitické nebo kukaččí včely a patří mezi ně například včelky s krásným českým názvem ruděnky (rod Sphecodes). Ty aktivně pronikají do cizích hnízd, původní samičku (pokud je přítomna) vyženou nebo i zabijí, plodovou komůrku otevřou, odstraní původní vajíčko nebo larvu, nakladou vlastní vajíčko a buňku znovu uzavřou. Larvy se pak živí zásobou potravy, která byla určená pro původní zárodek.

Další variantou parazitismu je kladení vajíček skrz stěnu hostitelské komůrky. Vylíhlé larvy pak kusadly zlikvidují původní vajíčka.

Parazitické včelky mají velkou výhodu v tom, že nemusí budovat komůrky a shánět nektar a pyl pro své potomky, vše jim zajistí hnízdo hostitelky. Kukaččí včely se jim říká podle podobnosti této životní strategie s všeobecně známou kukačkou obecnou (Cuculus canorus), která také snáší vajíčka do cizích hnízd. Vývojový cyklus parazitické včelky je pevně svázán s hostitelským cyklem, takže vše na sebe dobře navazuje.

Ruděnky jsou příkladem včel, které zimují jako dospělci, a to buď jen oplodněné samice (samci po spáření na podzim hynou) anebo obě pohlaví s tím, že se páří brzy na jaře.

Uspořádání hnízd včelek samotářek

Různých druhů a stupňů hnízdního uspořádání u samotářských včel najdeme nepřeberné množství variant. Mohou být zcela samostatná, nebo umístěna těsně vedle sebe, ale každé hnízdo má svůj vchod. Další variantou jsou hnízdní komunity, které mají společný hlavní vchod a uvnitř už mají rozdělené jednotlivé sekce.

Takováto hnízda vytvářejí např. některé ploskočelky (rod Lasioglossum, viz foto) a v každém hnízdě, které může být až metr hluboko v zemi, najdeme několik „královen“. Takovéto komunity už jsou jistou formou sociality, jejíž složitost je u blanokřídlého hmyzu neskutečně velká a komplexně jí porozumět je posláním na celý život.

Jiným typem hnízdění je společenství příbuzných samic (zpravidla sester). Jedna má funkci řídící (klade vajíčka) a ostatní mají funkci dělnic. Pokud dojde k úhynu řídící samice, jedna z dělnic převezme její roli. Tuto strategii najdeme krom některých včel např. i vosám příbuzným vosíkům (rod Polistes).

Některé ploskočelky se posunuly až do takového stadia, že zakládají kolonie podobně jako čmeláci. Oplodněná samice přezimuje v komůrce a na jaře vyvede generaci dělnic, se kterými společně zajišťuje další generaci včel, před zimou pak vznikne generace poslední, ve které jsou samci a plodné samice. Samci oplodní samice a oplodněné samice zimují v hnízdě, aby mohl cyklus na jaře znovu pokračovat. Samci a dělnice pak před zimou uhynou.

Hnízdění v rámci jedné kolonie ovšem nemusí být u každého druhu nutně pravidlem. Některé druhy včel jsou tzv. hnízdně polymorfní. To znamená, že jeden druh může tvořit zároveň hnízdní kolonie, ale některé samice mohou hnízdit stále samotářsky, záleží čistě na jejich rozhodnutí.

Hnízdní komunity mají jednoznačnou výhodu, tento systém chrání celou skupinu před parazitujícími včelkami. Všechny včelky v hnízdě používají jeden vchod, takže je většinou někdo doma (větší provoz u vchodu), je tedy velmi pravděpodobné, že bude potenciální záškodník brzy odhalen.

Chování včel samotářek v rámci komunity je často velmi různorodé a přizpůsobuje se aktuální situaci. Někdy se stává, že dělnice podstrkují řídící samici svoje vajíčka. Občas se samice pokusí převzít cizí hnízdo i se sloužícími dělnicemi. Ani soužití včel se tedy neobejde bez různých mocenských bojů a intrik.

Samci včelek samotářek

Životním úkolem samců je oplodnit samice. Ani pak ale nezůstávají stranou, někteří pravidelně kontrolují hnízdní stanoviště, po letových trasách obletují keře a stromy a označují ho svým druhově specifickým feromonem. Lákají tím neoplozené samice, ale i další samce, takže občas dochází k samčímu rojení.

Samci některých včelek jsou naopak silně teritoriální a svůj rajón s kvetoucími rostlinami si přísně hlídají, a to jak proti samcům svého druhu, tak proti jakémukoliv jinému hmyzu.

Zajímavostí je, že samečkové nemají žihadlo, to mají jen samičky, i to ale bývá zakrnělé, takže v praxi téměř neškodné.

Roztoči sloužící včelkám

Některé včelky samotářky si chovají vlastní roztoče, kteří jim pak slouží. Včely si nanosí larvy roztočů do hnízda, roztoči se živí parazitickými houbami a kazící se potravou v komůrkách. Roztoči tím čistí včelám hnízdo a udržují včelí plod zdravý.

Místo svetříku mají svaly a slunce

Takzvané pískorypky produkují teplo jen za letu, proto se musí v chladném počasí před vylétnutím chvíli slunit, aby se zahřály na letovou teplotu. Pokud je obloha zatažená, tak hnízdo ani neopouštějí, jejich aktivita v terénu je tedy omezená teplotou. Jsou ale i otužilejší včelky, například pelonosky, které lítají od brzkého rána až do pozdního večera, jsou totiž schopné udržovat pohybem svalů (svalovým třesem) stálou provozní teplotu.

Na včelkách samotářkách je krásné to, že jsou tak různorodé. Nemůžeme je vlastně pořádně shrnout do jedné skupiny a definovat, protože se vždy najde druh včelky, který má danou věc jinak a trochu vybočuje. I tak jsme se snažili vám jejich svět dostatečně přiblížit, abyste pochopili, jak komplexní je jejich zázemí, chování v rámci druhu a interakce s okolím.

Bylo by na dlouho popsat vám všechny úžasné vlastnosti, kterými se jednotlivé druhy včelek vyznačují. Pokud vás informace o včelkách samotářkách zaujaly, můžete se pustit do studia atlasu nakladatelství Academia – Blanokřídlí České republiky I, který nám posloužil jako cenný zdroj informací.