Včelky samotářky patří do nadčeledi včelovití (Apoidea), tedy do stejné, do které patří i včela medonosná a čmeláci, ale například i kutilky. Na celém světě bylo popsáno přes 16000 druhů z této nadčeledi. O včelkách samotářkách se mluví jako o samostatné skupině hmyzu, protože se od ostatních včel odlišují svým převážně samotářským způsobem života, v České republice se vyskytuje přes 600 druhů samotářek, které patří do 6 různých čeledí.

Čeština je krásný jazyk a v případě jmen včelek samotářek si naši vědci docela vyhráli.

Nadčeleď včely se dělí celkem na 13 čeledí, z nichž u nás najdeme zástupce následujících:

Hedvábnicovití (Colletidae) – hedvábnice, maskonosky

Pískorypkovití (Andrenidae) – pískorypky, pískohrabky, bělonosky, žlutoproužky, trubčice

Ploskočelkovití (Halictidae) – ploskočelky, trnočelky, zvonkovky, křivorožky, šupiněnky, nicotěnky, ruděnky

Pilorožkovití (Melittidae) – chluponožky, olejnice, pilorožky

Čalounicovití (Megachilidae) – drvnice, smolanky, vlnařky, smutěnky, ostnoštítky, dřevobytky, zednice, maltářky, čalounice, kuželitky

Včelovití (Apidae) drvodělky, kyjorožky, nomády, zdobnice, krytoretky, slídiletky, krátkorožky, zdobenky, smutilky, stepnice, pelonosky, čmeláci, pačmeláci, včely

Vzhled včelek samotářek je různorodý, některé připomínají spíš vosy, jiné jsou na první pohled podobné čmelákům. Liší se kresbou na těle (např. maskonosky mají na hlavě kontrastní “masku“, některé nomády mají výrazné žlutočerné pruhování), ale také třeba množstvím chloupků (více ochlupené chluponožky versus poměrně holé zdobnice). Navíc se liší i sameček od samičky. A aby toho nebylo málo, některé samotářky jsou velmi drobné (měří třeba jen 5 mm) a jiné mají naopak i několik centimetrů (až 4 cm). Pro běžného člověka je to trochu mimo rozlišovací schopnosti, což je pochopitelné, přesto si myslíme, že stojí za to se u jednotlivých čeledí a rodů včelek samotářek na chvíli zastavit a zmínit se, jak žijí, a vypíchnout třeba nějakou zajímavost, která je pro ně charakteristická a kterou se třeba odlišují od ostatních.

Hedvábnicovití (Colletidae)

Hedvábnice hnízdí v zemi a plodové komůrky si staví v nalezených skulinách, nebo si je kusadly ve vhodném materiálu vyhrabávají (v pískovci nebo ve zdivu). Hnízdo se skládá z kolmé chodby s postranními chodbičkami, na konci chodbičky je umístěná plodová komůrka. Komůrky oddělují průhlednými přepážkami z celofánové hmoty, kterou si samy vyrábějí. Celou chodbu s naplněnými komůrkami pak zasypou okolní zeminou.

Maskonosky jsou malé druhy včelek, měří pouze 4 až 9 mm a vzhledem připomínají okřídlené mravence. Své jméno si vysloužily díky černožluté škrabošce, tedy žlutým skvrnám na černé hlavě. Hnízdí především v různých přirozených dutinách ve skalách, v zemi, mezi kameny, v opuštěných chodbách a hnízdech jiných včel a vos. Někdy si vykusují hnízdní dutiny v dřeni větviček, lodyhách rostlin nebo v hlinitých stěnách. Stejně jako hedvábnice i maskonosky vytvářejí celofánovou hmotu, pomocí které vyztužují a oddělují jednotlivé komůrky.

Pískorypkovití (Andrenidae)

Pískorypky si svá hnízda vyhrabávají v zemi, většinou na holé zemi v písčitém nebo hlinitém podkladu, stěny komůrek zpevňují speciálním sekretem. V hnízdech přezimují jako dospělci. Často hnízdí ve velkých hnízdních agregacích (hnízda mají těsně vedle sebe a každé má samostatný vchod), některé žijí komunálně – jejich hnízda mají společný vchod.

Ploskočelkovití (Halictidae)

Hnízdí většinou v zemi, některé (hlavně tropické) druhy v trouchnivějícím dřevě.

U ploskočelek přezimují pouze oplodněné samice, pozdě v létě a na podzim se líhnou samci, kteří oplodní samici a poté uhynou. Žijí jak komunálně, tak jako společenství samic, kdy jedna ze samiček klade vajíčka a ostatní mají funkci dělnic. Za jednu sezónu zvládne plodná včela vytvořit i několik generací včel – dělnic, poslední generace (ta před zimou) obsahuje plodné samice a samce, ti se spáří a samičky přezimují. Na jaře vytváří každá oplodněná samička svoji vlastní kolonii. U ploskočelek se tedy setkáváme se všemi předpokládanými stupni vývoje sociální organizace a tím nám tato skupina včel zprostředkovaně ilustruje jednu z možných cest vývoje sociality u blanokřídlého hmyzu.

Ruděnky jsou typickými hnízdními parazity. Samice pátravým letem hledá hnízdo, do kterého by mohla proniknout. Pokud se rozhodne proniknout do komunitního hnízda, často musí usmrtit většinu členů kolonie, ruděnky k tomu mají speciálně přizpůsobená kusadla. V komůrce své hostitelky pak nahradí původní vajíčko svým vajíčkem. Nahradit postupně všechna cizí vajíčka vlastními jí může trvat i několik dní. Komůrky i vchod do hnízda pak pečlivě uzavře. Pokud se náhodou některá původní obyvatelka hnízda vrátí, není schopná hnízdo otevřít. Jelikož je ruděnka závislá na cizích hnízdech, její vývojový cyklus je shodný s cyklem včel, na kterých parazituje.

Pilorožkovití (Melittidae)

Chluponožky jsou přebornice ve sběru pylu, za krátký čas ho dokážou nasbírat velké množství. Za jeden let unese chluponožka až 45 mg pylu, ze kterého tvoří v komůrce pylovo-nektarový bochník (ten může vážit až 350 mg). Na něj pak naklade vajíčko a komůrku uzavře.

Olejnice jsou kromě pylu specializované na sběr olejnatých sekretů z květů. Olejový sekret využívají jako potravu pro larvy a také k impregnaci plodových komůrek. Jelikož často hnízdí ve vlhkém prostředí (podmáčené louky, mokřady), olej slouží jako ochrana před touto vlhkostí. Hnízdí v zemi.

Čalounicovití (Megachilidae)

Mají hodně pestré způsoby, jakými si budují své komůrky. Hnízdí v zemi, ve dřevě, v opuštěných chodbách hmyzu, ve stoncích rostlin, v různých přirozených dutinách, v prázdných ulitách, ve zdivu, větvičkách či listech. Dle používaného materiálu mají přizpůsobená kusadla, druhy s vyvinutými řezacími kusadly pak jednoduše ukrajují listy, kterými pak uzavírají vchody do hnízdních komůrek. Pokud je hrana kusadel slabě vyvinutá, zhotovují komůrky z minerálního materiálu. Plodové komůrky si budují z rozmanitého rostlinného materiálu, některé druhy i z hlíny nebo kamínků.

Vlnařky používají ke zhotovení svých komůrek směs, kterou vytvoří ze sekretů rostlin, rozžvýkaných listů a rostlinných chloupků.

Smolanky si své komůrky vyrábějí z pryskyřice jehličnatých stromů (to znamená ze smůly, odtud jejich název). Některé druhy kombinují pryskyřici s dalším rostlinným materiálem nebo se zeminou.

Dřevobytky hnízdí v původních dutinách, často v opuštěných broučích chodbách a v dutých stoncích rostlin. Přepážky si v dutinkách budují ze směsi hlíny, jílu, písku a drobných kamínků smísených s nektarem a slinami. Celé hnízdo uzavírají silnou zátkou ze stejného materiálu.

Zednice hnízdí většinou v původních dutinách v suchém dřevě, v dutých stoncích rostlin, na kamenech, zídkách, v rozrušené omítce a v prázdných ulitách plžů, některé druhy si staví celé zděné komůrky na volném podkladu. Stavební materiál používají minerální (vlhká hlína, drobné kamínky a zrnka písku) nebo rostlinný (rozžvýkané listy, rostlinná dřeň, plátky květů, pryskyřice).

Maltářky tvoří své komůrky ze směsi zeminy, písku a kamínků a vše spojí svým slinným sekretem.

Čalounice jsou typické tím, že si vytvářejí komůrky převážně v mrtvém dřevě a vystýlají si je kousky listů nebo květů. Listy okusují dokulata. Některé se vyskytnou i v květináči, takže pokud najdete doma v hlíně drobné válcovité útvary složené z listů, jsou to právě čalounice. V USA se čalounice chovají pro opylování na zakázku. Na pole jsou umístěné přístřešky s bloky, ve kterých jsou hnízda včelek samotářek. Ty pak opylují úrodu.

Včelovití (Apidae)

Drvodělky patří mezi naše největší včely dorůstající velikosti až 3 cm. Hnízdí v suchých dutých lodyhách, mrtvém tvrdém nebo trouchnivém dřevě, také v hálkách (hálka je útvar vznikající na rostlině působením různých parazitů, jde o zduřelou rostlinnou tkáň). K uzavření komůrky používají silnou zátku z dřevních pilin. Hluboko uložený nektar z květů jsou schopné získávat loupeživým způsobem – prokoušou se ze strany do květu a získají tak nektar, aniž by rostlinu opylily.

Kyjorožky hnízdí v suchých stoncích a jejich hnízda mohou být až 30 cm hluboko ve stonku. Dříve nakladená vajíčka jsou na konci chodbičky, po vylíhnutí si jedinec musí prorazit cestu přes později vytvořené komůrky. Musí se protlačit vedle svých sourozenců, poruší přepážky, ale ty pak hned zacelí. U některých druhů můžeme vidět, že se samička o své potomky stará i v larválním stadiu, čistí je a krmí až do jejich zakuklení. Mezi včelkami samotářkami je to ale výjimka, u většiny druhů končí péče nakladením vajíčka a uzavřením komůrky.

Nomády jsou další z parazitujících včel (takzvané kukaččí včely). Většina druhů je úzce specializovaná na konkrétní druh hostitelů. Samička nomády si vybere nějaké dočasně opuštěné hnízdo a do komůrky naklade svoje vajíčko. Jak původní včela přistavuje další komůrky, nomáda se vrací a znovu do nich umisťuje svoje vajíčka. Larva nomády pak po vylíhnutí zničí hostitelské vajíčko nebo popřípadě larvu, k čemuž je vybavena silnými kusadly. Žije z potravy sesbírané pro původní larvu.

Zdobnice jsou hnízdní parazité u hedvábnic, vajíčka kladou do cizího hnízda během zásobování v nepřítomnosti původní samice. Larvy pak zničí původní vajíčko.

Stepnice hnízdí v zemi, stěny komůrek zpevňují speciálním sekretem. Samečkové stepnice si značkují svoje teritorium feromonem.

Pelonosky hnízdí v kolmých hlinitých stěnách, v narušené omítce, ve zvětralých zídkách nebo na holé vodorovné půdě. Svoje hnízda si vyhrabávají samy, některé druhy si hlínu změkčují vodou, aby se jim snadněji rozhrabávala. Plodové komůrky tvoří ze směsi hlíny a jílu stmelené sekretem.

Možná už vám z těch všech názvů jednotlivých včelek jde hlava kolem a není divu, je to opravdu pestrá směsice způsobů, jakým žijí, a materiálů, ze kterých si budují svoje hnízda. Naším a asi ani vaším cílem není stát se odborníkem na jednotlivé včelky, ale i tak si myslíme, že je užitečné vědět, že něco jako včelka samotářka existuje a že jednotlivé druhy můžete potkat na různých stanovištích. Ať je to hromádka písku, hliněná omítka, rákos nebo třeba starý odumřelý strom. Asi nejdůležitějším poselstvím je, že tyto včelky nejsou nijak nebezpečné a ohrožující, naopak, jsou to tvorové, kteří ač žijí velmi nenápadným a skromným způsobem, odvádějí při tom tolik užitečné práce, že stojí za to je chránit a chránit také prostředí, ve kterém žijí.